iDive.cz - Váš potápěčský rozcestník

Web pro výměnu informací, pro potápěče a se zaměřením na potápění, freediving

sobota, 15 červen 2013 00:18

Magická Blue Hole - bubliny v modré

Napsal(a) 
Ohodnotit tuto položku
(5 hlasů)

Blue HoleCo je na dahabské Blue Hole tak zajímavého a přitažlivého, že do své magické modré láká tisíce potápěčů z celého světa? Proč je jednou z nejvyhlášenějších potápěčských lokalit v Egyptě? A proč patří mezi lokality s největším počtem fatálních potápěčských nehod?

Blue Hole je bezesporu nejznámější lokalita na Sinai a možná i v celém Egyptě. Zeptejte se kteréhokoli potápěče, který v Egyptě byl, nebo se tam chystá, zdali zná Blue Hole a uvidíte sami. Většina z nich Blue Hole zná. Možná už se tu potápěli, nebo o ní alespoň slyšeli. Blue Hole je fenomén. Blue Hole je magická, nebezpečná i nádherná.

 

 

Dahabská Blue Hole je na rozdíl od jiných modrých děr, kterých je po světě vícero, jakýmsi velkým tunelem. Samotnou modrou díru tvoří v podstatě propadlý strop obrovské jeskyně. Ponor v Blue Hole tedy nemusí být jen dolů a zase zpět tou samou cestou, ale můžete se zanořit na jednom místě a vrátit se druhou stranou. Možná proto má Blue Hole na svědomí tolik lidských životů. Světlo na konci tunelu už zlákalo nejednoho potápěče, který tu uskutečnil svůj poslední ponor. Oblouk, pod kterým je třeba proplavat, totiž leží za hranicí rekreačního potápění a kombinace velké hloubky, na pohled malé vzdálenosti k východu a nezkušenost potápěčů už si vyžádala více než stovku lidských životů.

Blue Hole jsme si povídali s několika potápěči, kteří se tu pravidelně potápějí a lokalitu velice dobře znají.

Povídali jsme si s Davidem Uhlíkem, instruktorem potápění a potápěčským průvodcem, který v Dahabu pracoval a Blue Hole zná stejně dobře, jako svůj obývák.

 

Daid UhlíkProč si myslíš, že je Blue Hole tak oblíbená?

Sám nevím, proč je tak oblíbená. Já jí upřímně nikdy moc rád neměl. Když to srovnám s výletem na Canyon... :)

Mám pocit, že celé to nadšení okolo Blue Hole je spíš otázka dobrého jména, které ale nemusí být ruku v ruce s reputací. Znáš to, když se někdo někde v hospodě zeptá: "Už jsi potápěl na Blue Hole?", tak člověk neznalý a nezkušený už získává pocit, že to je něco speciálního. No a když tam pak potápí, nechce vypadat jako neznalý a tak se mu to líbí a šíří "dobré jméno" dál, i když někde vevnitř tuší, že ten ponor vlastně tak dobrej nebyl.

Ale je pravda, že pro technické ponory a speciálně technické kurzy má i u mě své místo. Ne tedy proto, že by toho dole bylo k vidění víc, ale Blue Hole má takovou nějakou divnou atmosféru. Při kurzech klade mnohem větší tlak na kurzanty, což se, co si budeme povídat, prostě hodí. Narkóza je pod Archem silnější, podporovaná větší tmou, pocitem dalších mnoha desítek metrů pod vámi i pocitem opravdového stropu nad vámi, i když je to jen nějakých 30 metrů horizontálně. Proto tam dokončuji kurzy rád. Potápěč, který chce potápět hloubky, by měl být psychicky odolný pro svou vlastní bezpečnost a mnoha "machýrkům" Blue Hole trochu zastřihla hřebínek. Speciálně, když "úplnou náhodou" dojde k poruše nějaké té automatiky nebo tak něco... :)

Canyon je pro mě ale v Dahabu srdeční záležitostí po všech stránkách. Ať už hluboko, tak i v malých hloubkách.

 

Canyon má určitě svůj půvab a co se týká života a korálů, je rozhodně živější. Tím spíš je zajímavé, že Blue Hole přitahuje mnohem více potápěčů než Canyon. Není to třeba tím nebezpečím?

Tak určitěěě :) Nebezpečí táhne a vzrušuje. První otázka u Blue Hole se obvykle týká Barbary, jestli jsem jí už viděl. Jelikož jsem jí neviděl, i když jsem na hloubce potřebné na Blue Hole už byl, asi svědčí o mém vztahu k tomuto nebezpečí. Ostatně nemusíme chodit daleko, že, Honzíku? Kolikrát jsi ty byl na Blue Hole, jak hluboko a kolikrát jsi podplaval pod Archem?

 

Máš pravdu, nebojím se vystoupit z řady a být jedním z mála, kteří se v Blue Hole potápěli hluboko, ale neproplavali skrz Arch. Není problém proplavat skrz Arch, pokud má potápěč potřebné vybavení, výcvik a zkušenosti. Ale já si hluboké ponory užívám a baví mě proto, že mě zkrátka baví, ne proto, abych mohl později machrovat v hospodě. :)

Když už jsme u toho, proč je právě tak složité proplavat Arch? Ty sám jsi tudy na rozdíl ode mě proplaval mockrát.. 

Ale vůbec to není složité i přes tu divnou atmosféru. Jak jsi řekl. Se správným vybavením a výcvikem to není složitý ponor. Problém vidím jinde, právě v tom, že se lidé snaží pod Arch lézt bez výcviku a správného vybavení. Je rozdíl mezi potápěčem, který má stovky ponorů, má za sebou trimix nebo jeskynní kurz a morálu a hlavně respektu na rozdávání a potápěčem s 12 litrovou singlovkou, rekreačním žaketem s 10kg olova víc, než reálně potřebuje, se 70 ponory a pocitem, že umí potápět a nic se mu už přece nemůže stát. Ono se mu většinou opravdu nic nestane, ale pak občas někomu jo, příkladů je na Blue Hole už dost, řekl bych. To je právě ta zrádnost. Legenda českého potápění Petr Katz (a jen doufám, že to byl opravdu on) kdysi řekl, že potápěč musí nasbírat plný pytel zkušeností, než vyprázdní svůj plný pytel štěstí. Nebo jak jsem pochopil já ve své praxi, lidi mají prostě jen obrovskou schopnost přežívat. Jinak by v každém potápěčském letovisku musel být alespoň jeden smrťák denně...

 

S tím se nedá než souhlasit. Někteří potápěči mají neuvěřitelné štěstí. Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro pivo… Když už jsme u těch nehod, i dobře připravené technické ponory se mohou "pokazit". Ty sám jsi v Dahabu pracoval několik let, měl jsi nějaký problémový ponor právě na Blue Hole? Dekompresní komora je přeci jen docela daleko...

V Dahabu jsem byl s klienty v komoře celkem 6x, jestli si pamatuju správně. Je zajímavé, že 3 z těchto nehod se odehrály právě na Blue Hole. 2x se jednalo o rekreačního potápěče, ponory byly bezdekompresní v rámci rekreačních limitů. V obou případech byl důvod pravděpodobně dehydratace a následně potvrzené PFO. Poslední případ byl právě po jednoduchém proplavání pod Archem se zkušeným potápěčským instruktorem. Ačkoliv počítač Suunto předepsal pouhých 12 minut dekomprese, my jsme udělali podle původního plánu celkem 36 minut, z toho 20 minut v 6 metrech a zbytek byly hlubší zastávky a deep stopy. Přesto to byla nejvážnější nehoda, co jsem v Egyptě zažil. Bylo potřeba celkem 6 návštěv komory a první session byla na maximálních možných 8 hodin a 30 minut. Dokonce se zvažovalo, že se přistoupí k radikálnějším rekompresním procedurám. Nakonec došlo k propuštění a povolení k odletu. Nicméně po přistání v Evropě následovala recidiva a další lěčení v komoře na Kladně a co vím, tak dodnes mnoho potápěčských doktorů tak trochu kroutí hlavami, co že se to tam vlastně všechno stalo. Nakonec vše dobře dopadlo a tento potápěč už se zase potápí. I když trochu "připosraně", jak sám říká :)

Na tomhle případě je ale krásně vidět, že nevíme dne ani hodiny, co fungovalo včera, dnes už nemusí a respekt by měl být hlavní vlastností každého potápěče. Jak ztratíte respekt, jste už napůl v hrobě, jen to nevíte. Ani ten však sám o sobě není samospasitelný...

 

A co Ty sám? Měl jsi někdy takový problém, že jsi musel skončit v dekompresní komoře? Znáš dahabskou komoru i zevnitř?

Znám dahabskou komoru zevnitř. Měl jsem ale to štěstí, že jsem si ji mohl prohlédnout zevnitř, ale ne kvůli vlastní léčbě. Byl jsem tam jako překladatel s jedním dekompreskou postiženým potápěčem, který neuměl anglicky. Nicméně ani mě se dekompresní nehoda nevyhnula. Ve dvou případech. Jednou jsem měl po ponoru na 90m, kdy jsem tak trochu experimentoval se způsobem provádění dekomprese, krásnou mapu na rameni pravé ruky, která ale při dýchání kyslíku po necelých 10 minutách zmizela. Proto jsem to nepřikládal ani tak špatně provedené dekompresi, ale spíš příliš obtaženému obleku a faktu, že jsem tou rukou byl donucen podávat stage na palubu lodi těsně po vynoření. Podruhé to bylo po mém nejhlubším ponoru, kdy mě rozbolel levý loket. Pár minut na kyslíku opět problém vyřešilo. Zde se domnívám, že to byla kombinace únavy a "nabublání" z několika předchozích dní, kdy jsem bojoval s množstvím intro ponorů, a opět s okolnostmi vynuceným zkrácením výstupu z 6-ti metrů k hladině. Z původně plánovaných velice bezpečných 12 minut se staly minuty 3.

 

Komora v Dahabu ale není zrovna blízko u Blue Hole, je to tak?

No je v podstatě na druhé straně Dahabu, než se jede na Blue Hole. Podle vlastních zkušeností se to ale dá za 15 minut stihnout i když to pak trochu drncá a přes retardéry se skáče. :)

 

To máš pravdu, přestože je cesta už o mnohem sjízdnější než byla dříve, pořád je to přece jen kus cesty...

Jojo, je to pokrok. Všude přibývá asfalt a beton a rozestavěný domy a hotely. Radost pohledět. Už jen nějakej ten semafor by to chtělo :) Ale vážně. Je pravda, že cesta je opravdu příjemnější, což se v krizových situacích hodí. Ale taky tím Dahab trochu ztrácí atmosféru. Je pěkné, že na příjezdu na Blue Hole prostříleli ve skále nový vjezd, ale nikdo už tak nezažije průjezd původní Myší Dírou, kdy některé větší pickupy projížděly doslova na půl pneumatice na straně několikametrového útesu, aby se na druhé vešly do úzkého původního průjezdu ohraničeného další skalní stěnou. Že občas vzalo za své zrcátko nebo trocha laku k tomu prostě patřilo. Tohle je nenávratně pryč. Ještěže nám alespoň stále slouží 50 let staré jeepy s koberci místo dávno zničených potahů a u kterých nevíte, jestli dojedou nebo se vůbec rozjedou. Až zmizí ty, přijde Dahab o další kus své jedinečné atmosféry.

 

Diky za rozhovor a přejme si, ať si Dahab zachová svou jedinečnou atmosféru co nejdéle!

Jojo, snad nám ty dahabské jeepy ještě chvíli vydrží...

Velbloudi na Blue Hole 

David Uhlík patří mezi zkušené potápěče, jako technický potápěč a IANTD Instruktor Trenér a Trimix Instruktor velice dobře ví, co si ve vodě může dovolit. Jako zkušený průvodce také ví, koho si může dovolit do Blue Hole vzít a koho ne. Nejednoho potápěče pro nedostatek zkušeností odmítl pod Arch vzít. Ne všichni potápěčští průvodci to ale mají v hlavě srovnané jako David. V Dahabu najdete mnoho takových, kteří vás do Blue Hole vezmou a jediné, co je zajímá, je cena. Bez ohledu na kvalifikaci. Platí se pochopitelně předem. Co kdyby. A pak nastává ruská ruleta. Buď se zadaří, nebo ne. V lepším případě to končí komorou, v horším dalším číslem ve statistice. Když už zmiňujeme statistiku a ruskou ruletu, tak právě ruští potápěči jsou vyhlášení v plnění statistik. Mnoho článků bylo napsáno a mnoho rozhovorů vedeno nad jedním z nejznámějších fatálních ponorů na Blue Hole. 

Iuri Lipski, rusko-izraelský potápěčský instruktor se stal populárním poté, co natočil svůj poslední ponor, ze kterého se už nevrátil. Přehnané sebevědomí? Neopatrnost? Nedostatek respektu? Možná kombinace uvedených, k tomu jednoznačně dusíková narkóza, nedostatečné vybavení a absence buddyho. To nemohlo skončit jinak. 

 

 

 

Při potápění s přístrojem se používá jako dýchací směs v lahvi na zádech potápěče nejčastěji vzduch. Vzduch je ale tvořen ze 78% dusíkem a právě dusík má pod tlakem narkotické účinky. V hloubkách pod 30 metrů už může na potápěče působit narkoticky a potápěč potom ztrácí soudnost. Tomuto jevu se říká hloubkové opojení, nebo dusíková narkóza a její účinky jsou často srovnávané s alkoholem. Potápěč může jednat pomaleji, nesprávně i zmateně. Často si například ani neuvědomuje, že klesá a čím víc klesá, tím víc je dýchaná směs narkotičtější. Převážná většina potápěčů, kteří se z Blue Hole už nevynořili, se potápěla se vzduchem. Navíc pouze s jedinou lahví. Čím se potápíme hlouběji, tím je větší spotřeba a jediná lahev, která nám stačí na hodinový ponor v hloubce 15ti metrů, nám ve čtiřiceti metrech bude stačit pouze na poloviční dobu. Přidáme-li k větší spotřebě hloubkové opojení, narůstající stres a zvýšenou námahu, je na problém, jak se říká, zaděláno. 

Náhrobní kámen u Blue Hole Náhrobek u Blue Hole

Podle oficiálních statistik má Blue Hole na svědomí přes 40 potápěčů, ale podle některých zdrojů jsou údaje schválně zkreslené, aby děsivá bilance "nenarušovala" turistický ruch. Někteří místní průvodci pamatují časy, kdy se na Blue Hole každý měsíc utopil minimálně jeden potápěč a podle některých se jich tu utopilo celkem určitě přes stovku. Odstrašující "náhrobní kameny" na stěně útesu u Blue Hole ale udělaly své a těžko soudit, zda děsivé příklady a pověst Blue Hole, lepší vzdělání potápěčů, nebo přísnější podmínky potápění snižují každoroční bilanci fatálních nehod. Každopádně je to jen dobře. Blue hole není tak nebezpečná lokalita. Nebezpeční jsou pouze lidé, kteří se zde potápějí. 

 

Na Blue Hole se dá odpotápět nádherný ponor! Ideální je kombinace s lokalitou Bells, kde ponor začneme a odtud doplaveme po vnější straně útesu, nádherně porostlé měkkými i tvrdými korály až k Blue Hole. Do samotné Blue Hole se dá z vnější strany vplavat nejen pod Arch na 56 metrech, což je záležitost výhradně pro technické potápěče, ale i nad Arch, tedy nad masívním korálovým prahem, který je pod hladinou v hloubce kolem sedmi metrů. Samotná vnitřní část Blue Hole už tak živá není. Bells, v překladu "zvony", je lokalita, která získala své jméno díky zvonění potápěčských lahví o stěny úzkého komína, kterým se vstupuje do vody. Čím větší vlny a čím menší šikovnost potápěčů, tím více to zvoní! Cestou z Bells na Blue Hole potápěče vždy pobaví "čističi", malí pyskouni, kteří zhruba na půl cesty mezi BellsBlue Hole vyplavávají z útesu a nabízejí své služby. Stačí chvilku postát a rádi vám vyčistí zuby i tvář.

Bells 

Pokud vás láká hluboká modrá, nebo vás dokonce vábí Arch, potom rozhodně zvolte dobrého průvodce a dbejte dobré přípravy. Jak už bylo zmíněno výše v rozhovoru s Davidem Uhlíkem, ponor pod Arch není problém, pokud máte dostatečné zkušenosti a potřebnou výstroj. Spadnout do hloubky 56 metrů, která je potřebná pro proplavání pod obloukem, není zas tak složité, ale návrat může být bez přípravy a zkušeností svízelný. Pokud použijete vzduch, bude se vám Arch zdát jako jakési okno, které je jen kousíček od vás a vyplout na moře ven z Blue Hole je jen otázka několika kopů. Ve skutečnosti je však 25 metrů široký tunel celých 26 metrů dlouhý a nemáte-li dobrého a lokality znalého průvodce, může vás zásadně překvapit proud jedním, nebo druhým směrem, někdy dokonce i směrem dolů. Absence dna, které z téměř 60ti metrů za dobré viditelnosti jen matně zahlédnete na hloubce přes 100 metrů, také rozhodně nesvědčí potápěčům, kteří nemají svůj vztlak stoprocentně pod kontrolou. Také spotřeba na takovéto hloubce není totéž, co v korálové zahradě na dvaceti metrech a ponor s jednou lahví je jednoznačný hazard. Vzduch v této hloubce už také není ideální dýchací směsí a investice do Trimixu má zásadní vliv na bezpečnost a prožitek z ponoru. Zkrátka přípravě takového ponoru rozhodně stojí za to věnovat určitý čas a pokud k tomu máte zkušenosti, kvalifikaci a dobrého průvodce, magie a tajemno Blue Hole ve vás rozhodně zanechá hluboký zážitek.

 

Ale Blue Hole není jen magnetem pro přístrojové potápěče, je to i lokalita oblíbená mezi freedivery! A právě Blue Hole a freedivingu se věnujeme v našem dalším článku o Blue Hole zde.

 

Blue Hole mezi lokalitami na iDive.cz zde.

 
Číst 3729 krát Naposledy změněno sobota, 10 srpen 2013 00:26

Komentáře