iDive.cz - Váš potápěčský rozcestník

Web pro výměnu informací, pro potápěče a se zaměřením na potápění, freediving

čtvrtek, 20 červen 2013 17:30

Blue Hole - na nádech do modré

Napsal(a) 
Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)

Blue HoleBlue Hole je známá a vyhlášená lokalita nejen pro přístrojové potápěče. Blue Hole patří mezi nejvyhledávánější potápěčská místa v Egyptě i pro freedivery.

A protože freediving jako sport je rozhodně na vzestupu a čím dál více lidí se freedivingu věnuje, tak i více freediverů přijíždí do Dahabu potápět se na nádech právě na Blue Hole. Dnes už není dne, kdy by na Blue Hole nebyla alespoň jedna freediverská bójka a není ani výjimečné, kdy je na této lokalitě i deset takových bójí.

 

Zeptali jsme se proto i nejznámějšího českého freedivera Martina Štěpánka, 13ti-násobného světového rekordmana v nádechovém potápění, který do Dahabu často jezdí a v roce 2007 v Blue Hole uskutečnil jeden ze svých rekordních ponorů. Martina jsme zastihli na jednom z jeho kurzů freedivingu, kdy měl v Dahabu studenty z Kataru, Kuvajtu a Dubaje na kurz FII Level 2.

 

Martin před rekordem 2007Martine, Ty sám znáš Blue Hole velice dobře...

Ano, Blue Hole je zajímavá lokalita a i když jsem se tu potápěl mnohokrát předtím, asi nejvíce jsem ji poznal v roce 2007 během příprav na můj světový rekord. Tehdy nám úplně nepřálo počasí a nemohli jsme trénovat z lodi, protože byl moc silný vítr a velké vlny. Chodili jsme tedy trénovat na Blue Hole. 

 

Proč zrovna tam?

Blue Hole je na trénink výborná v tom, že okolní útes rozbíjí vlny a uvnitř jsou proto i za většího větru celkem dobré podmínky pro trénink. Problém je hloubka.

 

Problém?

No v mém případě to tak bylo. Blue Hole má v místě, kde je menší hloubka, jen kolem 70ti metrů. A v nejhlubším místě, kde se dá ještě spustit lano dostatečně daleko od stěny, aby freediver při sestupu nezavadil o stěnu, je něco málo přes 90 metrů. Tehdejší potřebná rekordní hloubka pro disciplínu CWT, tedy ponor s monoploutví, byla o více než deset metrů více. Trénink proto probíhal tak, že jsem se zanořil do 90ti metrů, chvíli pózoval fotografům a potom se vynořil.

 

Měl jsi tedy čas se tak říkajíc porozhlédnout po dně Blue Hole? Co jsi tam viděl?

No není docela pravda, že jsem měl čas se porozhlédnout po dně. Ponor do devadesáti metrů a zpět trvá v ideálním případě jen tři minuty. Já jsem tehdy simuloval ponor přes sto metrů, to znamená, že jsem měl zhruba třicet vteřin na to, abych se dole porozhlédl. To ale není čas na nějaké plavání kolem, po celou dobu ponoru je totiž freediver jištěný lanyardem a nedostane se dál než na metr od sestupového lana. 

 

Jak takový lanyard vypadá?

Je to v podstatě metrový kus tenkého lanka, které je na jednom konci opatřeno textilním popruhem, který má freediver připevněný na zápěstí. Na druhém konci je široká karabina, která se zachytí na závodní sestupové lano a jak závodník klesá dolů, karabina klesá po laně s ním. Smyslem je to, aby freediver neodplaval od sestupového lana, protože v určité fázi ponoru už jenom padáte. Když freediver zavře oči a padá, snadno by bez lanyardu mohl skončit daleko od lana. V případě problému mohou navíc jistící techničtí potápěči na závodníka připevnit liftbag (zvedací vak) a poslat ho nahoru. Bez lanyardu by zase mohl vyplavat někde daleko od sestupového lana a v konkrétním případě Blue Hole, by velice snadno mohl skončit odřený o stěnu kdyby ho zvedací vak odnesl blízko ke stěně.

 

Ale lanyard se používá až od určitých hloubek, je to tak?

Při závodním freedivingu je to bezpečnostní pomůcka, kterou používají na základě pravidel všichni závodníci. My u našich kurzů Freediving Instructors International používáme lanyard při kurzech Level 3, kde se už studenti potápějí do hloubek přes 40 metrů.

 

Mluvil jsi o tom, že Blue Hole je pro tebe vlastně mělká, ale v roce 2007 jsi tu dosáhl světového rekordu...

Pro dosahování světových rekordů je mělká. Můj rekord byl tehdy 83 metrů bez ploutví, ale už to bylo na hraně možností Blue Hole. Pro zajištění bezpečnosti není rekord jen o sestupu jednoho člověka do hlubin a zpět. Celý pokus je náročný proces, do kterého je zapojeno několik lidí. Celý můj sestup sledují techničtí potápěči, kteří jsou rozmístěni v různých hloubkách tak, aby na sebe viděli a dokázali komunikovat, aby viděli na mě v průběhu celého ponoru a dokázali mi v  případě potřeby pomoci. Právě třeba připnutím liftbagu (zvedací vak) a "odesláním" mě k hladině. K tomu, aby si lépe udrželi orientaci v modré, mají kousek od mého hlavního sestupového lana ještě jedno své, kterého se mohou přidržet a podle kterého se mohou také orientovat. Na jediném sestupovém laně bysme si mohli navzájem trochu překážet.

Tato lana musí být v dostatečné vzdálenosti od stěny Blue Hole, abysme všichni měli prostor.  Blue Hole navíc nejde zavřít a lokalita je to oblíbená, takže se kolem neustále pohybuje několik potápěčů, ať už rekreačních nebo technických, o šnorchlistech na hladině ani nemluvě. Konkrétně na mém rekordu bylo několik lidí, kteří se starali právě o uvolňování prostoru. Vyháněli zvědavé potápěče od sestupových lan a rozháněli neodbytné šnorchlaře na hladině. Vzpomínám si, že jsme tehdy dokonce vytvořili jakési hrazdy pod vodou, aby se přístrojoví potápěči mohli přidržet a nedostávali se příliš blízko k lanům. Bylo to vtipné, byli jak vlaštovky na drátě. (smích)

 

Na to si vzpomínám, bylo to zábavné. I na videích  z rekordu je to vidět. Byla tam výborná viditelnost.

To je pravda, někteří byli tuším v deseti metrech, někteří i hlouběji a viděli větší část mého rekordního ponoru. Viditelnost na Blue Hole bývá většinou velmi dobrá a vidět freedivera v hloubce i padesáti metrů není zas tak neobvyklé! Rudé moře je svou viditelností vyhlášené. Na mém posledním pokusu o rekord XTB World Record Challenge v roce 2011 v Sharm El Sheikhu jsme dokonce zaznamenali takovou viditelnost, že jistící potápěči viděli ze 120ti metrů freedivery až na hladinu! I kamera to zaznamenala.

 

Ale na světě zatím není zas tolik freediverů, kteří se potápějí pod 90 metrů, takže na trénink může být Blue Hole dobré místo, nemyslíš? 

Tak určitě! :) Je to výborné místo na trénink, možná proto tam bývá tak narváno! Ne, vážně, je to dobré místo, ale spousta freediverů tam jezdí jen proto, aby mohli říct, že trénovali na Blue Hole. Třeba přímo v Dahabu, přímo před Lighthousem je kousek od břehu hloubka 30 metrů, což na základní kurzy bohatě stačí. A jen o malý kousek dál na moře je 50m. Pro spoustu začátečníků je naprosto zbytečné jezdit až na Blue Hole. Ale dobré jméno prodává. 

Blue Hole je ale velice dobré místo na určitý druh soutěží. Náš instruktor FII Ladislav Nogáček pořádá právě na Blue Hole soutěž Into the Blue, kde se bude soutěžit v disciplíně CNF, tedy konstantní zátěž bez ploutví. 

 

Laciho máme po ruce, tak se ho zeptáme také na pár vět k soutěži. Martine, děkujeme za rozhovor a ať se daří!

Díky, a taky tak! 

 

 

 

Ladislav Nogáček, všemi zvaný Laci, pracuje v potápěčském centru Lighthouse Divecenter jako manažer, potápěčský instruktor i průvodce. Laci je také Instruktorem freedivingu FII. Položili jsme mu také několik otázek na téma Blue Hole.

 

Laci NogáčekLaci, jak ty máš rád Blue Hole? Je to pro tebe taky magická lokalita?

Určitě je Blue Hole sama o sobě magická. Poprvé, když jsem se setkal s obrázkem Blue Hole, vyvolala ve mně respekt, možná dokonce strach, ještě jsem nebyl potápěč a už jsem myslel na potápění v Blue Hole.

I když jsem věděl, že je nebezpečná, lákalo mě to, byl to můj první potápěčský skalp. Proplavat Arch v Blue Hole je vždy výjimečný zážitek, ale velkou roli hraje zodpovědnost a respekt, bez toho by to nešlo. Dosvědčuje to i mnoho pomníků na lokalitě, které též dodávají svou váhu jménu Blue Hole. Říká se, že Blue Hole vznikla pádem malého meteoritu na útes, který vytvořil tuto nádhernou ale nebezpečnou lokalitu, jiní zase tvrdí, že to byl ementálový útes plný děr, který po čase vlivem přírodních podmínek vytvořil neskutečnou díru s bránou do magické hlubiny. Mnoho lidí, kteří nerespektovali Blue Hole jako magickou, dnes připomínají pomníčky v okolí a i proto bude tato lokalita magická navždy.

 

Ale Blue Hole není magická jen pro přístrojové potápěče, přitahuje i freedivery. Potápíš se zde radši jako technický potápěč, nebo jako freediver?

Mám už za sebou hodně ponorů v Blue Hole, jako technický potápěč jsem tam už odpotápěl hloubku -112m. Při technickém potápění máte k dispozici množství flašek a bezpečnostní tým, naopak při freedivingu jste v hloubce sami a máte omezený vzduch, vlastně jen to, co do sebe dokážete vdechnout. V dnešní době se věnuji víc freedivingu než technickému potápění, asi i kvůli tomu, že na jeden nádech dokážu zdolat hloubku a strávit tam nějaký čas, což po vynoření přináší vždy velkou eufórii, která tě posouvá za magické hranice.

 

Od Martina víme, že právě na Blue Hole pořádáš freedivingové závody Into the Blue, o jaké závody se jedná?

Ano je to tak, organizujeme soutěž ve freedivingu, Into the Blue, která se koná 27.8 – 2.9 2013 v Blue Hole a to v disciplíně konstantní váha bez ploutví, je to nejtěžší disciplína na nádech, kde potápěč zdolá hloubku jen vlastní silou bez pomoci ploutví. Tato disciplína je mladá mezi ostatními a tak jsme si ji zvolili jako nejatraktivnější v naší Blue Hole. 

 

Co očekáváš od soutěže INTO the BLUE ?

Očekávám, že by se tu měla setkat světová špička a pobít se o titul Titána v disciplíně konstantní váha bez ploutví. V úvodu sezóny už tu padl světový rekord v podání Natalie Molchanovové -68m a je vidět, že její forma narůstá. Pozornost upoutal i její syn Alexey Molchanov, který se také už tento rok potopil do -90m, což je nový kontinentální rekord v této disciplíně. Z našich známých freediverů bych rád připomněl Michala Rišiana, který také má ambice na překonání Alexeyova rekordu. Z žen je třeba zmínit Alenu Zabloudilovou, která má na kontě -65 m, pouze 3 metry zaostává za světovým rekordem a nedávno vytvořila český národní rekord v disciplíně VWT, kdy se potopila pod hranici 100m. Soutěž slibuje opravdu skvělou atmosféru, což nadšenci freedivingu mohou ocenit sledováním online vysílání přímo z dění soutěže a tak vidět zajímavé výkony sportovců ve freedivingu na živo. 

 

To zní jako zajímavá akce s výborným obsazením! Může se přihlásit každý? Jsou nějaké podmínky? 

Ano, přihlásit se může každý a další detaily o akci, včetně cen pro vítěze, které jsou v celkové hodnotě přes 4000Euro najdete na webu soutěže na http://into-the-blue4.webnode.com. Jen bych chtěl poprosit všechny závodníky, ať s registrací neváhají dlouho, protože počet míst je omezený. Blue Hole není nafukovací! 

 

Tak určitě! Děkujeme a přejeme, ať se vše povede podle plánu!

Díky moc, budeme se snažit!

 

 

 

Jak jsme slyšeli od Martina Štěpánka i od Laciho, Blue Hole je oblíbené místo pro freedivery. Dobře se zde trénuje, i pokud zrovna není ideální počasí, protože okolní útes rozbíjí vlny a Blue Hole je vlastně veliký a hlavně hluboký bazén. Viditelnost bývá většinou dobrá a všem, kteří se dokáží potopit pod 40 metrů, může být odměnou náhled pod Arch, do tunelu vedoucího z Blue Hole na volné moře, který zlákal nejednoho přístrojového potápěče. A vlastně nejen přístrojové potápěče láká Arch! Dokonce i freediveři se pouští do temně modré, aby se jim otevřel tunel se světlem na konci směrem na volné moře. Nejznámějším je nejspíš William Trubridge, světový rekordman, který proplaval Arch bez ploutví. Takový výkon samozřejmě vyžaduje nejen náročný trénink, ale i znalost lokality a podporu zabezpečovacího týmu. Proto se sluší dodat známé: Doma to rozhodně nezkoušejte! 

 

 

 

Blue Hole je ale i oblíbené místo pro šnorchlaře. Dokonce tak oblíbené, že se na Blue Hole jezdí šnorchlovat až ze Sharm El Sheikhu! Stejně, jako se v turistických letoviscích v Egyptě prodávají fakultativní výlety k pyramidám, nebo v Hurghádě do Luxoru, tak se v Sharm El Sheikhu prodávají výlety na Blue Hole. A podle počtu turistů, kteří denně dorazí na Blue Hole, se zdá, že se prodávají velice dobře. Denně tu stojí desítky Land Cruiserů i mikrobusů, které ze Sharmu turisty přivážejí a Blue Hole se potom stává spíše "Orange Hole", když se na jejím povrchu vznáší tucty šnorchlařů v oranžových plovacích vestách. 

Šnorchlaři na Blue Hole

Turisté si na místě mohou vypůjčit masky, šnorchly a ploutve a hurá do vody. Přitom málokdo z nich tuší, že pod nimi na dně odpočívají možná i desítky potápěčů. Náhrobky na stěně vedle Blue Hole jsou jakousi atrakcí, která spolu s příběhy o nebezpečné lokalitě přitahuje desítky návštěvníků denně a mnozí turisté často až na místě pochopí, že to všechno možná nebyla jen historka prodejce, který jim výlet na Blue Hole prodal.

Stejně jako potápěči i šnorchlaři často volí trasu z Bells po stěně až na Blue Hole a probít se v potápěčské výstroji mezi bandou neohrabaných šnorchlistů není vždy jednoduché. Vzdálenost od BellsBlue Hole je cca 250 metrů a celá vnější stěna útesu je nádherně porostlá korály. Mezi nimi žijí stovky malých korálových rybek, jako jsou sapíni, klipky, pyskouni, klauni, bradáči a desítky dalších druhů, oblaka malých červených bradáčů vyplavávají do volné vody a hned se zase vracejí ukrýt zpět mezi korálové porosty. Stěna tak nejen hraje barvami, ale útes tak vytváří dojem, jakoby dýchal. 

Bells vstup

Právě v malých hloubkách jsou korálové útesy nejbarevnější a zároveň snadno dostupné i pro šnorchlaře. Bohužel jsou ale někteří turisté naprosto bezohlední, nebo jen nevzdělaní, či nepoučeni svými průvodci a často tak neohrabanými pohyby nebo dokonce chůzí po korálovém útesu ničí nádheru, která vyrůstala desítky i stovky let. Koráli nejsou kopřivy, které narostou dvoumetrové výše za pár týdnů. Korálové útesy rostou pomalu, některé jen o milimetr za rok a neohrabaný nebo bezohledný turista dokáže zničit staletí. Přestože jsou na Blue Hole označené bezpečné vstupy do vody, denně tu místní kavárníci, nebo spíše uvědomělejší potápěčští průvodci pískají a volají na zmatené turisty, aby nechodili po útesu. 

Blue Hole pelešárny

Kolem Blue Hole je několik typických "pelešáren", kaváren, chcete-li, které rádi přivítají potápěče, freedivery i šnorchlaře. Pelešárna je český výraz pro místní posezení, používaný nejen v Dahabu a okolí. I když "posezení" není úplně to správné slovo. V pravé pelešárně totiž nejsou žádné židle. Nízký stolek uprostřed a kolem koberce a polštáře na opření, nebo často dokonce jen palmové kmeny, přes které jsou přehozeny opět koberce. V klasické pelešárně se nesedí, v pelešárně se spíše leží. Je to výborné místo pro relaxaci mezi ponory, ať už ponory na nádech, nebo s přístrojem. K tomu čerstvý mango džus a pro kuřáky třeba i šíša... 

 

Blue Hole určitě stojí za návštěvu a pokud se budete vyskytovat v Dahabu, nebo jeho okolí, určitě si tuto lokalitu nenechte ujít. Ať už se sem vydáte potápět s přístrojem, na nádech jako freediver, nebo si přijdete jen tak zašnorchlovat, vždy vás tu přivítají s otevřenou náručí!

 

Blue Hole mezi lokalitami na iDive.cz zde.

 
O Blue Hole si můžete přečíst i v našem článku Blue Hole - Bubliny v modré.
Číst 2629 krát Naposledy změněno pátek, 21 červen 2013 13:28

Komentáře