iDive.cz - Váš potápěčský rozcestník

Web pro výměnu informací, pro potápěče a se zaměřením na potápění, freediving

čtvrtek, 29 srpen 2013 00:53

Edmond Halley

Napsal(a) 
Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)

Busta Edmonda Halleyho v Muzeu Royal Greenwich ObservatoryEdmont Halley se narodil v Haggerstonu v Anglii 8. listopadu 1656 do zámožné rodiny mydláře Edmonda Halleyho staršího. Už jako malého chlapce ho zajímala matematika a po dokončení St. Paul's school pokračoval ve studiích na Oxfordu, kde se začal věnovat astrollogii a ještě během studií publikoval svou práci o Sluneční soustavě a o skvrnách na slunci. Když v roce 1676 Oxford dostudoval, odjel na ostrov Svaté Heleny, kde založil astrologickou observatoř s cílem zaznamenat hvězdy jižní polokoule. V roce 1678 se vrátil a na požádání Britské Královské společnosti odjel do Gdaňska potvrdit nebo vyvrátit pozorování jiného astrologa Johanna Hevelia, jehož bádání potvrdil. Ještě tentýž rok vydal publikaci o svých pozorováních na ostrově Svaté Heleny a rozšířil tak tehdejší mapu hvězdné oblohy o 341 nových hvězd. Tím si vysloužil veliké uznání, dokonce byl srovnáván se slavným Tycho de Brahe, získal titul na Oxfordu a stal se členem Královské společnosti.

 

 V roce 1686 vydal Halley druhou publikaci o svém bádání na jihoatlantické Svaté Heleně, ve které popsal a do tabulek zařadil pasáty a monzuny a uvedl sluneční ohřívání jako zdroj pohybů atmosféry. Také zde ujasnil vztah mezi barometrickým tlakem a nadmořskou výškou. 

Edmond halley

 

Přestože se Halley věnoval především astrologii, převážně sledování Měsíce, byl také uznávaným matematikem, geofyzikem, meteorologem i demografem. Zaujalo ho například studium gravitace a Keplerův zákon o pohybu planet. Počátkem roku 1684 na vzájemném setkání diskutoval o této problematice s Isaacem Newtonem, který už měl tehdy titul z University v Cambridge, se slavným anglickým architektem, matematikem, fyzikem, astronomem a zakladatelem Královské společnosti Sirem Christopherem Wrenem a tehdejší kapacitou Robertem Hookem, filozofem, architektem, matematikem, astrologem, ale především kurátorem experimentů Královské společnosti. Hook tehdy údajně uvedl, že se mu podařilo dokázat zákony o pohybu planet a zákon převrácených čtverců. Ale protože o tom doposud nic nepublikoval, nebyli ostatní příliš přesvědčeni a přestože dali Hookovi dostatek času své závěry publikovat, nestalo se tak. Halley mohl tehdy sám dokázat zákon převrácených čtverců, byl na dobré cestě, ale protože si nebyl jistý, obrátil se později téhož roku na Newtona. Ten Halleyho překvapil, vše už měl vyřešené a ověřené. Jen opět bez jakékoli publikace. Halleyho okamžitě nadchly Newtonovi objevy a tušil, jaký může mít význam jejich zveřejnění. Tlačil proto na Newtona, aby výsledky svých experimentů publikoval. Trvalo několik měsíců, než Newton vše zpracoval a poslal Halleymu publikovatelnou verzi potvrzení Keplerových zákonů. Halley se nadchl ještě víc a svým zápalem podnítil Newtona k hlubšímu bádání, které vyústilo roku 1687 vydáním knihy Matematické principy přírodní filozofie (Philosophiae Naturalis Principia Mathematica), která je dodnes považována za zásadní práci v celé historii moderní vědy. První vydání vydal Edmont Halley na své vlastní náklady, v knize jsou popsány zákony všeobecné gravitace, pohybové zákony i základy diferenciáoního a integrálního počtu.

První vydání knihy Matematické principy přírodní filozofieList z knihy Principia

Nejvýznamnějším počinem z hlediska potápění je Halleyův potápěčský zvon. Potápěčské zvony byly používány od nepaměti, nikdo přesně neví, kdy a kdo poprvé použil potápěčský zvon a mnohé příběhy jsou dost možná jen pouhé legendy. Jisté je ale to, že lidé se snažili dobýt svět pod hladinou od pradávna. Podle jednoho příběhu se pod vodu v potápěčském zvonu potopil už Alexandr Veliký (356-323 př.n.l.). Podle legendy sestoupil pod mořskou hladinu ve skleněném zvonu, aby studoval ryby, když kolem proplula obrovská mořská příšera. Byla tak veliká, že trvalo 3 dny, než proplula kolem…

Alexandr VelikýAlexandr Veliký na kresbě ze 16. století

Během let byly použity mnohé konstrukce zvonů, všechny ale trpěly jedním nedostatkem - jak dostat dovntř čerstvý vzduch. Druhým problémem byl nárůst tlaku a změna objemu vzduchu uvnitř zvonu. Vzhledem k nárůstu tlaku s narůstající hloubkou byl v deseti metrech oproti hladině uvnitř zvonu jen poloviční objem vzduchu. S unikátním řešením přišel Denis Papin, ano, to je ten, co vynalezl papiňák. V roce 1689 nakreslil zvon, který je z povrchu zásobován čerstvým vzduchem pomocí hadic a pump. Vskutku revoluční řešení, ale mělo jeden háček. Tehdejší technologie neumožňovaly pumpovat vzduch pod takovým tlakem, aby vynález mohl fungovat.

Halleyho potápěčský zvon

Edmont Halley přišel s jiným řešením. V roce 1691 představil moderní potápěčský zvon s okny, který byl zásobován čerstvým vzduchem z povrchu. Vzduch byl přiváděn sudy, které byly zatíženy a ponořeny pod okraj zvonu. Ze sudu vedla krátká hadice s jednoduchým uzávěrem dovnitř zvonu a kdykoli bylo třeba, potápěči si pustili dovnitř čerstvý vzduch. Stačilo otevřít uzávěr a voda, která vnikala do sudu otvorem v jeho spodní části, vytlačila vzduch do zvonu.

Při demonstraci se Halley osobně spolu s dalšími pěti muži zanořil do hloubky 18ti metrů v řece Temži v Londýně a pod vodou setrvali celých 90 minut. Tento model zvonu nebyl pro svou velikou váhu příliš vhodný pro práce pod vodu, jako bylo např. vyzvedávání nákladů potopených lodí. Halley proto dál model zdokonaloval a později představil verzi zvonu, ve které vydržel pod hladinou celé 4 hodiny. 

Halley zkoušel i pokusy s malými zvony na hlavách potápěčů, vycházejících do volné vody kolem velkého zvonu. Tyto pokusy byly ale neúspešné, vzhledem k nedostatečnému přívodu čerstvého vzduchu. Halleyův zvon byl používán až do roku 1788, kdy anglický vědec John Smeaton vynalezl pumpu, která byla dostatečně účinná a dokázala pumpovat vzduch i do zvonu pod hladinou. Papinův model tak mohl být konečně použit, čehož se Papin už bohužel nedočkal.

 

Tentýž rok, kdy Halley představil svůj zvon, také představil vylepšení kompasu. Vnitřní část kompasu zaplnil kapalinou, která tlumila výkyvy zmagnetizované jehly a kompas tak získal větší přesnost. 

Během pokusů se zvony zaznamenal Halley ještě další objev - jeho barotrauma středního ucha je jedno z prvních vůbec zaznamenaných středoušních barotraumat v souvislosti s potápěním.

V roce 1705, už jako profesor geometrie a čestný doktor práv na Oxfordské Univerzitě, vydal dílo Synopsis Astronomia Cometicae, kde s použitím historických astronomických metod dospěl k názoru, že komety, pozorované v letech 1456, 1531, 1607 a 1682 jsou jedna a tatáž kometa a že se tato kometa vrátí v roce 1758. Edmont Halley se bohužel nedožil potvrzení svých bádání, zemřel v roce 1742, ale když se roku 1758 kometa opravdu ukázala, dostala jméno Halleyova kometa, jak ji známe dodnes. Halleyova kometa byla pozorována a zaznamenávána čínskými, babylónskými i evropskými kronikáři již od roku 240 před Kristem, ale až Halley přišel s tvrzením, že jde o jednu kometu. 

Halleyova kometa se vrací zhruba každých 75-76 let a naposledy byla ze Země k vidění v roce 1986. Její další pozorovatelný průlet nás čeká v roce 2061.

 
Číst 2026 krát Naposledy změněno čtvrtek, 29 srpen 2013 01:56

Komentáře