iDive.cz - Váš potápěčský rozcestník

Web pro výměnu informací, pro potápěče a se zaměřením na potápění, freediving

neděle, 01 září 2013 01:50

Pisces III: Dramatická podvodní záchrana

Napsal(a) 
Ohodnotit tuto položku
(3 hlasů)

Pisces IIIPřed čtyřiceti lety se dvojice britských námořníků v ponorce potopila do hloubky 480 metrů do propasti, 150 mil od pobřeží Irska. Uzavřeni v železné kouli o průměru metr osmdesát strávili tři dny a když byli konečně zachráněni, měli kyslík jen na posledních 12 minut.

 

Historie Pisces III, která svého času plnila titulní stránky novin, je dnes téměř zapomenutá.

 

 

Ve středu 29. srpna 1973 bývalý pilot ponorky Královského námořnictva, tehdy 28 letý Roger Chapman a jeho o 7 let starší kolega inženýr Roger Mallinson spadli na dno Atlantiku během nehody, při které nastartovali 76 hodinovou záchrannou operaci.

 

Tady je průběh incidentu a záchranné operace:

 

 

01:15 Ponor začíná

 

 

Pilot ponorky Roger Chapman a senior pilot Roger Mallinson zahájili rutinní ponor s Pisces III., kanadskou komerční ponorkou, pokládající transatlantický telefonní kabel na dno moře 150 mil jihozápadně od irského města Cork.

 

čtverec ukazuje místo potopení Pisces III

 

"Zabralo to asi 40 minut potopit se do hloubky téměř 500 metrů a o něco kratší čas dostat se zpět," říká Chapman. "Dělali jsme osmihodinové šichty, až na dno a zpět, asi půl míle za hodinu, nastavovali jsme pumpy a trysky, které výřily bahno, pokládali jsme kabel a ujišťovali se, že je uložený a přikrytý. Byla to velmi pomalá a kalná práce."

 

Mallinson říká, že slabá viditelnost dělala práci únavnou. "Bylo to jako jízda po dálnici za husté mlhy, když se snažíte držet bílé čáry - musíte se neuvěřitelně soustředit. Jediný pilot kontroluje ponorku jednou rukou a druhou ovládá manipulátor - mechanickou ruku, která umí zvedat, otáčet, vysouvat se a pohybovat se do stran. Střídali jsme se. Bylo to dost nepohodlný, museli jsme klečet s hlavama skoro u kolen." 

 

Mallinsonova šichta následovala po 26 hodinách práce beze spánku. "Předchozí ponor poškodil manipulátor, tak jsem to celý den opravoval. Znám Pisces III ze všech stran, přestavoval jsem jí, když přišla z Kanady jako úplný vrak," říká.

 

Jen úplnou náhodou se inženýr rozhodl vyměnit i nádrž s kyslíkem. "Bylo to dostatečné na další ponor, ale z nějakého důvodu jsem se rozhodl to vyměnit za plnou, což byl nesmyslný počin, protože to bylo pak velmi těžké. Mohl to být problém, protože jsem vyměnil napůl plný zásobník, ale ještě že se tak stalo, protože neudělat to, nebyli bysme naživu."

 

Stejně tak, jako se piloti starají o pokládání kabelu, starají se o zabezpečení základních funkcí. Každých 40 minut zapínali větrák, aby odsál nastřádaný oxid uhličitý a doplnil malé množství kyslíku.

 

Zároveň také pořizují videodokumentaci celého ponoru pro pozdější záznamy.

 

 

09:18 Nehoda

 

 

Hloubka kam Pisces III klesla

 

Pisces III je na hladině a čeká na vyzvednutí.

 

"Čekali jsme na připojení tažného lana, aby nás přitáhli a vyzvedli na mateřskou loď. Kolem bylo hodně rámusu a bouchání lan a karabin, tak jako vždy v poslední části operace, když v tom jsme byli náhle sraženi velkou ránou zpět do vody a rychle jsme klesli. Byli jsme vzhůru nohama a lítali tam, jak mlíko v bandě," říká Chapman.

 

Zadní část, vodotěsná část s většinou mechaniky, byla zaplavená, protože byl utržen poklop. Tím byla ponorka náhle o tunu težší. "Jak jsme klesali dolů, mojí největší obavou bylo, ať už jsme kdekoli, abysme dopadli na kontinentální šelf, protože jinak by nás to rozmačkalo."

 

Mallinson říká, že ponorka se třásla, všechno se ulamovalo, jak padali dolů. "Bylo to vážně strašidelný, jako kamikaze bombardér s řvoucími motory a budíky protáčejícími se dokola."

 

Operátoři vypnuli elektrické systémy i vše ostatní, čímž se ponořili do úplné tmy. Zároveň odhodili 181kg nouzové závaží.

 

"Trvalo asi 30 vteřin než jsme dopadli. Vypnuli jsme hloubkoměry na 152 metrech, aby se třeba nerozbily a předešli jsme tak zranění. Taky jsme našli kousek bílé látky, který jsme si dali do úst, abysme si neucvakli jazyky," říká Mallinson.

 

Ponorka dopadla na dno - 1575 stop (480 metrů) - v 9:30.

 

Mallinson říká, že jejich první myšlenka byla úleva, že jsou naživu. Až později se dozvěděl, že dopadli rychlostí 65km/h.

 

"Nebyli jsme zraněni, ale všude byly poházené věci a my jsme viseli na trubkách kolem. Jen tak jsme tam seděli s baterkou. Bez vědomí, že jsme trefili malou rokli, čímž jsme se napůl ztratili pod mořským dnem," říká Chapman.

 

 

09:45 navázání kontaktu

 

 

Pisces III navázala telefonní kontakt, piloti vyslali zprávu, že jsou v pořádku, s dobrou morálkou a snaží se zorientovat v nové situaci.

 

Původní indikace předpokládaly dostatek kyslíku až do sobotního rána. Ponorka nesla zásoby kyslíku celkem na 72 hodin pro případ poruchy, ale 8 již spotřebovali během ponoru. Zbývalo tedy 66 hodin.

 

 

10:00 - 16:30 v ponorce klid

 

 

Piloti strávili prvních několik hodin reorganizací, jak říká Chapman: "Ponorka byla skoro celá vzhůru nohama, museli jsme všechno přeorganizovat a ujistit se, že nikde nic neteče."

 

Vzhledem k omezeným zásobám kyslíku se rozhodli pohybovat co nejméně. "Když vypnete, nemluvíte, nebo se nehýbete, spotřebováváte čtvrtinu kyslíku," říká.

 

Oba muži si lehli tak vysoko, jak jen to šlo, nad těžký vzduch s vyšším obsahem CO2, který se držel dole. Vnitřní průměr ponorky byl jen 180 cm, takže muži neměli příliš místa.

 

Spící Roger Chapman v Pisces III

 

"Sotva jsme mluvili, jen jsme se drželi za ruce a stiskem si dávali signály, že jsme v pořádku. Byla tam velká zima, byli jsme mokří. Já jsem nebyl v dobré kondici všeobecně, protože jsem zrovna pár dní prožíval otravu z jídla, ze špatného masa a brambor. Ale náš úkol byl jasný - zůstat naživu," říká.

 

Na povrchu mezitím probíhaly záchranné operace.

 

Loď Královského námořnictva HMS Hecate byla vyslána na místo nehody se speciálními lany ve 12:09 a letoun RAF Nimrod kroužil nad místem.

 

Ponorka US Navy CURV III, vyrobená na vyzvedávání bomb z moře, byla vyslána z Kalifornie a kanadská pobřežní stráž vyslala ze Swansea loď John Cabot.

 

 

Čtvrtek 30. srpen

 

 

Mateřská loď Vickers Voyager dorazila do přístavu Cork v 8:00, aby naložila Pisces II a Pisces V, které dorazily letadlem přes noc. Loď odplula z Corku v 10:30.

 

Nyní 68-letý Chapman byl v době nehody čerstvě ženatýMezitím Chapman a Mallinson sledovali, jak se jim tenčí zásoby.

 

Pár měl pouze jeden sýrový sendvič a jednu plechovku limonády, ale nechtěli je jíst, jak říká Chapman: "Dovolili jsme mírný nárůst koncentrace CO2 vzhledem ke snaze ušetřit kyslík. Měli jsme něco jako kuchyňský budík, který nám udával každých 40 minut (kdy bylo třeba zapnout ventilaci - pozn. red.), ale čekali jsme vždy o trochu déle. To nás dělalo lehce letargickými a ospalými.

 

Také jsme začali přemýšlet o našich rodinách. Já jsem byl čerstvě ženatý, takže jsem se soustředil na svou ženu Jane. Ale Roger Mallinson měl ženu a čtyři malé děti a začal být lehce rozrušený ze situace."

 

Mallinson v této suvislosti uvádí, že jim jedna loď poslala zprávu, která "zatraceně bodla".

 

"Dostali jsme zprávu od Queen Elizabeth, která nám poslala pozdravy a přání brzké záchrany - to byla opravdová pomoc! Je zajímavé jak špatně se můžete cítit a potom se stane něco, co nastartuje adrenalin a zvedne tep.

 

Ukázalo se, že to byla Queen Elizabeth II, loď, která změnila kurz z Ameriky, aby zůstala s námi v reakci na naše volání mayday. Ale protože to bylo tak formální, mysleli jsme si, že to byla samotná královna. Pak přišla upřesňující zpráva: Sorry chlapci, jiná dáma."

 

 

Pátek 31. srpen

 

 

"Pátek byl hrůza při pohledu z hladiny," říká Chapman.

 

Nejprve byla ve 2:00 spuštěna na vodu Pisces II se speciáním polypropylenovým lanem připevněným k výsuvnému uchytávacímu háku. Ale zvedací lano se utrhlo od manipulátoru, vzhledem ke svému vysokému vztlaku a ponorka se musela vrátit k opravě.

 

Potom Pisces V - s opraveným zařízením a lanem se zanořila, ale nemohla najít Pisces III před tím, než jí došly baterky. Musela se vrátit a zkusit to znovu později.

 

"Byla skoro jedna hodina odpoledne, když nás Pisces V našla. Bylo to neuvěřitelně povzbudivé vědět, že někdo ví, kde jsme. Ale když se Pisces V pokoušela připevnit záchranné lano, pokus selhal díky pozitivnímu vztlaku lana," říká Chapman.

 

Pisces V dostala příkaz zůstat s Pisces III, i přesto, že nemohla Pisces III nijak pomoci. Pisces II se pokusila o další sestup, ale musela se vrátit, protože měla sama problém a do ponorky zatékalo.

 

CURV III, který dorazil s Johnem Cabotem kolem 17:30 měl problém s elektrikou a nemohl se proto zanořit.

 

"Kolem páteční půlnoci jsme měli pouze Pisces V a dvě rozbité ponorky." říká Chapman.

 

"Potom Pisces V dostala příkaz vynořit se, chvilku po půlnoci. To bylo trochu jako studená sprcha, něco jako návrat na začátek, protože jsme znovu neměli nikoho  kolem. Naše zásoby kyslíku na 72 hodin byly téměř vyčerpané, docházel nám pohlcovač CO2, byla nám zima a už jsme přestávali věřit, že to dokážeme."

 

Mallinson přiznává, že pomalu ztráceli naději.

 

Říká, že jedna věc, která jim pomáhala, byla přítomnost delfínů. "Viděli jsme je osmadvacátého. A přestože jsme je dole vidět nemohli, slyšeli jsme je v telefonu po celé tři dny. To mě vždy potěšilo." říká.

 

 

CURV IIICURV Amerického námořnictva - (Cable-operated Undersea recovery vehicle = kabelem řízené podmořské záchranné vozidlo) bylo jedno z prvních dálkově řízených podvoních vozidel.

 

CURV-I získal veřejnou pozornost v roce 1966, když byl použit k vyzvednutí vodíkové bomby ze dna Středozemního moře.

 

CURV-III (na obrázku) byl použit například k záchranným pracem na vraku SS Edmund Fitzgerald, tanker, který se potopil v Hořejším jezeře v roce 1975.

 

CURV-III je nyní nahrazen modelem CURV-21, který může být použit až do hloubek 6km.

 

 

 

Sobota 1. září 04:02 - Připojení lana

 

 

Pisces II byla znovu spuštěna na vodu s novým výsuvným zařízením a s lanem.

 

"Jen chvilku po páté ranní k nám připevnili lano - věděli, že jsme stále naživu" říká Chapman.

 

Pisces IIIPotom, asi v 9:40 ráno, se CURV III zanořil k nám a připevnil ještě jedno lano na záď. Divili jsme se, co se děje, proč nejsme ještě vyzvednuti."

 

Chapman říká, že to byl ten okamžik, kdy si dali sendvič a plechovku limonády, když věděli, že jsou připevněni k lanu.

 

Ale Mallinson říká, že si nebyl zcela jist, jestli bude vše fungovat.

 

"Zadní část ponorky nebyla zrovna nejsilnější část, my jsme byli v té přední části. Byl jsem znepokojený tím, že nás pořád nezačali zvedat, začal jsem přemýšlet o tom, že je něco špatně se zadním připojením.

 

Myslím, že kdyby se nás tehdy někdo zeptal, jestli chceme vyzvednout, oba bysme odpověděli: 'Nechte nás na pokoji.' Záchranná operace byla hrozná a naše šance na záchranu skoro nulová." říká.

 

 

 

 

 

10:50 - Vyzvednutí

 

 

Vyvednutí Pisces III začalo. "Jakmile nás začali zvedat, bylo to divoký, velmi dezorientující," říká Chapman.

 

Vyzvedávání bylo během výstupu dvakrát zastaveno. Jednou, asi ve sto metrech, když bylo třeba rozmotat zamotaný CURV a podruhé, ve 30 metrech, když potápěči připevňovali těžší zvedací lana.

 

"Lítali jsme jak hadr na holi, bylo potřeba připevnit další lana, aby nás mohla zvedat současně." říká Mallinson.

 

 

13:17 Ven z vody

 

 

Oba muži po vynořeníPisces III byla vytažena z vody.

 

"Zřejmě si mysleli, že jsme mrtví, když se na nás podívali, vypadali jsme hrozně," říká Chapman.

 

"Když otevřeli poklop a česrtvý vzduch a sluneční světlo pronikly dovnitř, oslepilo nás to a hlava začala třeštit. Ale byli jsme spokojení a plni euforie. Byli jsme ale také zesláblí. Bylo docela těžké vylézt z ponorky, měli jsme křeče a sotva jsme se hýbali."

 

Ve skutečnosti to ale zabralo 30 minut, než otevřeli poklop. "Byl zamáčklý a nešel otevřít. Když se konečně otevřel, vystřelil jako z děla a my jsme ucítili slaný mořský vzduch." říka Mallinson.

 

Piloti strávili v Pisces III 84 hodin a 30 minut, než byli konečně zachráněni.

 

"Měli jsme kyslíku na 72 hodin, když jsme zahájili ponor, takže jsme to dokázali protáhnout o 12,5 hodiny. Když jsme se podívali na zásoby kyslíku po vytažení, měli jsme zbytek kyslíku na 12 minut," říká Chapman.

 

 

Následky

 

 

Pokus o záchranu zaujal média i veřejnost.

 

Chvíli po záchraně odešel Roger Chapman z Vickers a založil vlastní společnost Rumic. Společnost poskytovala služby v oblasti komerčních a vojenských podmořských aktivit.

 

Stal se vedoucí autoritou v oboru záchranných ponorek a byl jménem Královského námořnictva povolán při potopení Kursku v roce 2000. Hrál hlavní roli při záchraně sedmi ruských námořníků z ponorky AS-28 Priz v roce 2005.

 

Rumic byla následující rok koupena firmou James Fisher & Sons a nyní je známá pod jménem James Fisher Defence.

 

Mezitím Mallinson, kterému je nyní 75 let a bydlí v Lake District, pokračoval v práci pro stejnou firmu v ponorkách až do roku 1978.

 

Nyní se zabývá restaurováním parních strojů, dokonce v roce 2013 dostal cenu za celoživotní dílo od Prince Michaela z Kentu.

 

Oba muži udržují vzájemný kontakt a každoročně se potkávají.

 

Chapmanovo setkání se smrtí zásadně ovlivnilo jeho kariéru, přesto nyní 68mi letý muž říká, že na něho nemělo zásadnější vliv.

 

"Jsem trochu zdrženlivý k jízdě výtahem, asi to bude tím pohybem nahoru a dolů, ale to je asi jediná věc, která mi fyzicky dělá starosti," říká.

 

Mallinson říká, že pokud by se znovu s ponorkou potopil, neudělal by nic jinak.

 

"Roger Chapman je dobrej kluk. Někdo jinej by možná zpanikařil. Kdybych si měl vybrat kohokoli na sestup, vybral bych si jeho," říká Mallinson.

 

Jejich příběh bude brzy zfilmován, jejich role si zahrají Jude Law a Ewan McGregor.

 

 

 

 

 

Pro BBC News Magazine napsala Vanessa Barford

 

Obrázky: BBC

 

Převzato z BBC News Magazine http://www.bbc.co.uk/news/magazine-23862359

 

 

Číst 4834 krát Naposledy změněno neděle, 01 září 2013 22:23

Komentáře